Noc střídá se s dnem,
slunce zase s měsícem,
oheň vodou se opíjí
a vítr je ovíjí.
Duha nade vším se klene zase,
já v úžasu tu stojím němém,
abych vší té Boží kráse
dala požehnání věnem.
Já matka Země jsem
zasnoubena s Vesmírem,
vy všichni jste děti naše,
které odrostly již misce kaše.
Vy stále více blížíte se Jednotě,
jste opět blízko Boží nahotě,
odcházet v lásce budete,
tam domov opět najdete,
novým šatem zahalíte duši,
nebojte se, světlo sluší.
Vy dáte jednou vale polaritě,
teď však nutno spoustu práce udělat,
aby duality zrádné sítě,
nemohly vás navždy omotat.
Láskou prosvětlete srdce svoje,
co je moje, to je tvoje,
vstříc poznání a pochopení jděte,
ať sami se sebou se smiřujete.
Lásku bezpodmínečnou si vyzkoušejte
a pak mně, Zemi, zamávejte,
k novým zkušenostem vykročte.
Náruč vesmíru je měkká
a na každého z vás už čeká.